A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Keňa - Průvodce

Keňa je rozmanitá a chudá. To se promítlo i do pokrmů. Vesměs jsou jednoduché, ale syté. Dělají je přesně naopak, než my. Zatímco typická Evropanka je sto připravit oběd o šesti chodech, který tělu nedodá víc kalorií, než je čtvrtina doporučeného denního množství, Keňanka uvaří misku kaše tak, že už nepotřebujeme jíst celý den. Je to dáno možnostmi a kulturou. Málokde na světě si mohou dovolit jíst z vajec jen bílky (kvůli cholesterolu) a každou přesnídávku doplnit zeleninovým salátem (jako zdroj vitamínů).

Konec strašení. Budete-li jíst v hotelu, dostanete stravu, na kterou jste zvyklí. Ovoce může být kvůli tropickým teplotám trochu změklé, zato bude perfektně naservírované. Snídaně se zavděčí každému. Podle Angličanů podávají keňští číšníci šunku, toasty, vajíčka, klobásky, čaj a kávu. Podle Švédů servírují na „švédské stoly“, takže si každý může dát tolik, kolik jeho břicho unese. Na oběd a na večeři je většinou podobný výběr pokrmů. Pokud se budete stravovat v luxusním hotelu na pobřeží, můžete si pochutnat na místních specialitách stejně jako na nejoblíbenějších pokrmech čínské, indické, řecké i italské kuchyně.

Kde se dá najíst?

Prakticky všude! Když nebudete cestovat do odlehlých koutů země, kde má naprostá většina obyvatel co dělat, aby nakrmila sama sebe, nemusíte se obávat, že se nedostanete k ničemu na zub. Podobně jako u nás funguje v Keni pouliční občerstvení. Je až neuvěřitelně levné a poměrně chutné. Je libo vajíčka, klobásu nebo hranolky s kečupem? Není problém.

Požadujete-li kvalitnější jídlo, které ocení váš citlivý žaludek, bude to složitější (a dražší). Za předpokladu, že nejedete s cestovkou, která vám zprostředkovala luxusní hotel s luxusní restaurací a luxusními službami, nezbude vám, než se vydat na individuální obchůzku. Většina levnějších hostinců má otevřeno jen kolem poledne a nabídka není nikterak rozmanitá. Naopak v prestižních (a o hodně dražších) restauracích můžete pojíst kdykoli. K ochutnání se nabízí maso ze žirafy, antilopy, pštrosa, krokodýla nebo žirafy.

Užitečné rady na cesty

Cestujete-li do odlehlých, exotických částí naší planety (zdaleka nejde jen o Keňu), měli byste věnovat zvýšenou pozornost svému jídelníčku. Je tu jiná voda a domorodci mají rozdílné stravovací návyky. Místní lidé jsou odolnější – nebo každopádně jinak přizpůsobení. Kromě toho, že se jídlem a pitím přenáší řada vážných chorob, hrozí „obyčejný“ průjem. Schválně to píšeme do uvozovek; umíte si představit svůj denní výlet na safari s neustálou bolestí břicha a odbíháním každou půlhodinu?! Abyste takovou výpravu nepoznali v praxi, doporučujeme nezapomínat na několik následujících rad.

- Pijte jen balenou vodu. Pokud to nejde, upravte ji chemicky nebo převařte.
- Nenechávejte si dávat do nápojů led.
- Pokud konzumujete potraviny z běžných hostinců nebo pouličního občerstvení, dbejte na to, aby byly důkladně tepelně upraveny.
- Vyvarujte se pokrmům s majonézou, smetanou, jogurtem apod. Tropické teploty těmto surovinám rozhodně nepřidávají na kvalitě.
- Konzumujte jen balenou zmrzlinu, nejlépe prestižních světových značek (např. Algida).
- Ve stravovnách nižší třídy se vyvarujte pokrmům z ryb a dalších mořských živočichů. Některé mohou být nečerstvé nebezpečné.
- Nepijte podomácku pálený alkohol (tzv. chang`a); může osahovat nebezpečný methyl-alkohol.
- Vyhněte se nečerstvému syrovému ovoci a zelenině. Dbejte na to, aby byly plodiny opláchnuté pitnou vodou.
- Každé ráno a večer si dopřejte doušek tvrdého alkoholu. Na „vypalování červíků“ se hodí z domu přivezená slivovice. Uvidíte sami, že není lepší dezinfekce! ;)

Poznámka na závěr: Děti jsou k chorobám náchylnější než dospělí. Máte-li je na dovolené s sebou, uvědomte si, že všechno (až na poslední bod) pro ně platí dvojnásob!

Je libo svahilskou specialitu?

Pokrmy domorodců se většinou skládají z kukuřičné kaše ugali a čehokoli, co je zrovna k mání. Máme-li být upřímní, velmi málo často je to maso. Keňané si pochutnávají na kukuřici, fazolích a zeleninových omáčkách.

Naopak v restauracích je maso pokrmem číslo jedna. Pomineme-li divokou zvěřinu a exotické dary moře, pořád nám na jídelníčku zbývá dost lahůdek. Masožravci ocení nyama chomu, opečené hovězí nebo skopové maso. Na tomhle jídle je nejlepší, že si můžete sami vybrat tu část zvířete, která vám nejvíce vyhovuje. Kuchař ji připraví a donese. Pokud si objednáte kuku chomu, vězte, že vám naservírují pečené kuře. K masu se podává zelenina a přílohy. Ty mohou být různé. Na přání dostanete hranolky, brambory nebo rýži; chcete-li ochutnat něco exotického, pak si dejte nekvašenou chlebovou placku chapati, rozmačkané banány matoke nebo zmiňovanou kaši ugali.

Jestli vás zajímá, jak asi chutná strava chudých místních, nechejte si přinést githery – směs kukuřice a fazolí. (Nejen) vegetariány by mohlo zajímat kikuyjské jídlo irio. Jde o směs rozmačkané zeleniny, brambor, fazolí a kukuřice. Oblíbenou pochoutkou Keňanů je maniok, z jehož kořene se vyrábí mouka.

Potřebujete se najíst rychle? Dejte si smažené trojúhelníčky z listového těsta, kterým nikdo neřekne jinak než sambusas. Mohou být plněné masem nebo zeleninou. O nic horší nejsou ani mkate mayai – pšeničné pečivo s náplní z masa a vajec.

Rozhodnete-li se ochutnat všechno, doporučujeme dát si před jídlem kousek papáji. Obsahuje enzym papin, který podporuje trávení. Samozřejmě to není jediné exotické ovoce, které tu můžete ochutnat. Na osvěžující svačinu se hodí banány, citrusy, manga, guáve, kokosové ořechy i vodní melouny.

Na zdraví!

Keňa má i své pivo. Říká se mu pombe a kvasí se z prosa, banánů, cukru a bylinek. Keňané ho vyrábějí (i konzumují) doma. Oproti tomu našemu je silné a nechutné ;( (ale nic ve zlém, proti gustu žádný dišputát) Podobně je to s vínem, které se vyrábí z levějších papájí. Abychom vás příliš neděsili: seženete i kvalitní alkohol. K dostání jsou ležáky, tmavá piva a vynikající jihoafrické víno.

Co se týče nealkoholických nápojů, Coca-cola je snad všude! Plechovka tohoto nápoje může sloužit jako zajímavé měřítko cen. Zatímco v hotelech dáte za dvě deci padesátikorunu, v městských obchodech seženete láhev za pár drobných. Většina místních preferuje chai – čaj. Vaří ho z lístků, vody, mléka a cukru, čímž dosáhnou podivného aroma, vzhledu i chuti. Místní specialitou je kořeněný chai masala.

Cestovatelův deník (4. března 2006, Mombasa)

Zatímco se rodiče válí u bazénu a chytají bronz, zůstáváme se Zuzkou pod palmou na pláži. S Morisem, devatenáctiletým černochem, jsme konečně schopné komunikovat. Ledy povolily, tréma opadla a rozpravu „nohama, rukama“ nahradila lámaná angličtina a kreslení obrázků. Moris nemá pořádné vzdělání, protože jeho rodiče neměli na školné dost peněz. Bereme do rukou kokosový ořech (pláž je jimi doslova posetá), titulujeme jej na glóbus a ukazujeme Morisovi, kde asi je Afrika, Evropa a odkud jsme my.

Lekci zeměpisu vystřídá lingvistika. Role učitele a žáka se prohodily. Zatímco nás učí ve škole angličtinu zapálená milovnice gramatiky, Moris má školu života. Ještě víc než angličtina nás zajímá svahilština. Po chvilce biflování základních pozdravů a zdvořilostních frází dostane Zuzka nápad: „Morisi, jak se svahilsky řekne ,dvě palačinky, prosím?“ Hoch se zatváří udiveně, ale pak cosi foneticky naškrábe do sešitu.

Snídaně v místním hotelu je pokaždé událost. Stoly se prohýbají pod nabídkou dezertů, ovoce, uzenin a sýrů. Komu by to nestačilo, může využít služby místního kuchaře, který přímo „na place“ smaží na přání omelety a palačinky. Má v tom zjevně praxi – chutné placky létají při obracení snad metr vysoko. Když na nás přijde řada, Zuzka se zhluboka nadechne a prohlásí, co se dříve naučila nazpaměť: „Keki mbili tafadálí.“ Skoro jsem tomu nechtěla věřit! Kuchař beze slova připraví dvě palačinky a s úsměvem cosi zadrmolí svahilsky. Žádné rozpaky nebo projev úžasu. Asi nejsme jediné, co se od domorodců nechaly doučovat.

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA