A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Keňa - Průvodce

Ostřílení světoběžníci považují Masaje za „zkažené“ západní civilizací. Pro ty, kteří je navštíví v holdu cestovní kanceláře, jsou autentickým, přírodním a divokým kmenem. Tradice a zvyky Masajů jsou i v Evropě celkem profláknuté.

Maasai kid foto www.martinasvobodova.cz (nahrál: Martina Svobodova)
Maasai kid foto www.martinasvobodova.cz
Od té doby, co se Češi rozhodli poznávat krásy Keni „ve velkém“, se informace o národě štíhlých černochů, zahalených do pestrobarevných dek, rozkřikly. Nemálo tomu přispělo trio knih Švýcarky Corinne Hofmannové, ve kterých se čtenář seznámí s životním příběhem autorky: jak se na dovolené v Mombase zamilovala do Masaje, zůstala s ním bydlet ve společné chýši, měli dítě a nakonec se to všechno kvůli rozdílné mentalitě pokazilo a ona utekla domů. Fascinující příběh si lidé oblíbili natolik, že se objevila společnost, která jej byla za horentní sumu ochotna odkoupit k filmovému zpracování. Kdo Bílou Masajku nečetl, ten ji určitě viděl.

Od tradic k současnosti

Masajové přišli do Keni ze severu, pravděpodobně z oblasti dnešního Súdánu. Poměrně dlouho se zdržovali v centrální Keni, pak pokračovali dál na jih. K těmto vytáhlým černochům, ověšeným korálkovými ozdobami od hlavy k patě, neodmyslitelně patří zbraně. Proslavili se svým nadřazeným chováním a útočností. Arabové se jim vyhnuli, evropští kolonizátoři nikoli. Při prvních expedicích do nitra Afriky byl nejeden Masaj zabit. Pro badatele představovali snědí bojovníci snad větší nebezpečí než lvi a sloni.

V několika průvodcích jsem se dočetla, že se Masajové drží svého tradičního života zuby nehty. Zkušenost se mi zdá trochu jiná. Ale není se čemu divit, že dychtivé turisty za úplatu provedou vesnicí, nechají se vyfotit nebo prodají klacek, kterým před chvílí rozdělali oheň bez použití sirek či zapalovače, jako suvenýr. V 60. letech byl v Keni zřízen národní park Maasai Mara, ve kterém směli žít původním stylem života. Kočovníci tu mohli chovat svůj dobytek na rozlehlých pláních. Nadšení vedoucích orgánů ale brzy opadlo – to když začali Masajové prosperovat a jejich zvířata usurpovala čím dál tím víc místa divoké fauně. Z někdejších lovců se stali pytláci. Na Masaje je vyvíjen tlak, aby se přizpůsobili „našemu stylu života“. Vznikají tu legrační (i když zamyslíme-li se nad tím, tak spíš tragické) kontrasty: mezi chýšemi z větví se válejí odhozené adidasky.

Cestovatelův deník (3. března 2006, Masajská vesnice blízko NP Tsavo)

Znala jsem je z okolí hotelu. Mladí, ztepilý a hrdí černoši s trochu evropskými rysy, kteří se neukazovali jinak, než zahaleni do pestrých dek a ověšeni snad miliardou korálků. Zdravili kývnutím hlavy a když se rozpovídali o tom, kdo jsou a odkud pocházejí, čišela z nich pýcha.

Vraceli jsme se zrovna ze safari. Pot se mi řinul po tváři a na rozpraskaných rtech vytvářel slané krůpěje. Vedro! Na nic jiného se ani myslet nedalo. Když tu náš průvodce a taxikář v jedné osobě zprudka zastavil, prý jestli chceme vidět „pravou masajskou vesnici“. Nemusel nás pobízet dvakrát. Z upoceného auta jsme vyskočili jako jeden muž.

Masajové své vesnice chrání jakýmsi „živým plotem“ z trní. Ohrady slouží k tomu, aby se v noci k lidem (a dobytku) nedostaly divoké šelmy. U „brány“ do tohoto „království“ nás vítá vitální mladík. Ve vytahaných uších má obrovské náušnice, na hlavě čelenku, ozdobenou velkým, plochým, bílým knoflíkem, kolem krku široký korálkový náhrdelník a přes prsa červený kus látky. Vlasy má spletené do copánků a potřené máslem s hlinkou. Poměrně plynulou angličtinou nám vysvětluje, že abychom se mohli podívat dovnitř, musíme zaplatit. Při focení pózuje takřka profesionálně, pak si za ochotu vyžádá dva dolary.

V životě jsem nic podobného neviděla, tak mě masajská vesnice chytne za srdce. Je to jako v televizi; zdá se mi, že to tady znám jen z těch nejabsurdnějších filmů. Stokrát do vás někdo může hučet, že „na světě vážně žijí lidi v chýších, bez topení a elektriky“, ale neuvidíte-li to na vlastní oči, těžko si to dokážete představit. Pohublé děti a stařeny, svalnatí muži, sluncem zpražené výkaly dobytka, zakouřené, tmavé maňaty – masajská obydlí. Původně je Masajové stavěli jen z větví a kravského trusu. Mají totiž posvátnou úctu k zemi a tak nejenže ji neobdělávají, ale ani ji nepoužívají na stavbu. Tradiční pohrdání zemědělstvím ale už muselo mnoho keňských Masajů v rámci praktičnosti opustit.

Chodíme od chýše k chýši, lezeme dovnitř, ptáme se našeho průvodce, který si za tu chvíli vysloužil českou přezdívku „ředitel“, na všechno možné. „Zlatým hřebem programu“ je rozdělání ohně tradičním způsobem. Jeden z chlapců popadne klacek a párkrát s ním zavrtí v suché kůře. Nato přiběhne další hoch s hrstkou slámy a první plameny jsou na světě. Kdo by to byl řekl, že oheň jde rozdělat i bez zápalek?! :)

„Prohlídka“ pomalu končí. Starší obyvatelé vesnice na nás koukají s odporem a abych byla upřímná, jsou mi snad nejsympatičtější. V zájmu svých potomků trpí, že se jim někdo přichází dívat domů jako do muzea. Na druhou stranu, co mají Masajové dělat? Chtějí-li zůstat věrni tradicím, musí za podívanou vybírat vstupné. Kdysi dávno tančili své známé tance, při kterých vyskakují až několik metrů nad zem, jen při zvláštních příležitostech. Dneska jimi zakončují každou „prohlídku“. Před sto lety byste v masajské vesnici nenarazili na pultíky se suvenýry. Dneska je všechno jinak. Prostředí, ve kterém žili, ohradila vláda a (ne že by to bylo špatně) vyhlásila národními parky. Nezbývá jim, než se modernímu turismu přizpůsobit. A musí se nechat, že to dělají velmi osobitým způsobem!

Jiný kraj -- jiný mrav

Pokud se v Keni potkáte s přírodním národem, pak nejspíš půjde o Masaje. Je jich poměrně dost a zavítají i do turistických areálů. Nechají se vyfotit, možná s vámi poklábosí, ale do jejich života neproniknete. Ten se diametrálně liší od toho našeho.

Aby se z chlapce stal muž, musí podstoupit zkoušku. Je to „testování ohněm“: po provedení obřízky je asi čtrnáctiletý chlapec zahalen do černého hávu, obličej mu pomalují bílými ornamenty a vydá se do buše. Tam musí přežít tři měsíce; jíst, co uloví, pít vodu, kterou najde. V té době se mu říká Sikolio, pak se stane bojovníkem – Morani. Několik let hlídá vesnici, pak se ožení a založí rodinu. Masajové mohou mít několik žen, ale stejně jako muslimové se o ně musí postarat. Mít manželku je tu finančně náročná záležitost. Rodičům ji musí zaplatit velkým bohatstvím – někdy dokonce několika kravami!

Smutnější osud mají dívky. Ačkoli je to v Keni nelegální, rodiny dodržují tradice a ženy obřezávají. Děvčeti je odříznut klitoris, pak jí sex nepůsobí radost, ale utrpení. Je to prý osvědčená prevence před nevěrou.

Masajové
Masajové
Rozdělávání ohně
Rozdělávání ohně
Děti
Děti
Děti
Děti
Typická osada Masajů
Typická osada Masajů
Masai Mara (nahrál: Barbora Pejšová)
Masai Mara
Masai Mara (nahrál: Barbora Pejšová)
Masai Mara

Poslední editace textu: 12.12.2011 22:17

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA