A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Keňa - Průvodce

Do Keni se jezdí za zvířaty. Savany jsou plné lvů, zeber, žiraf, slonů, gepardů i buvolů. Ze střech džípů zahlédnete veliké pštrosy nespočet vřískajících paviánů. Posedávají na kamenech se zapsanými šipkami a kilometry a „řídí dopravu“.

Keňské safari je pěkná podívaná; kam se na něj hrabou české ZOO! Ale abychom byli spravedliví, musíme přiznat, že naše zoologické zahrady plné klecí s exotickými zvířaty mají v něčem navrch. U každého výběhu najdeme cedulku, na níž je zapsáno jméno zvířete, které právě pozorujeme. Budeme-li chtít, jistě nám místní zaměstnanci podají i zasvěcený výklad. S tím v keňských národních parcích nepočítejte. Zdejší tmaví průvodci, kteří jsou zároveň řidiči off-roadů, toho o keňské přírodě moc nevědí. A když ano, nejsou vám to schopni lámanou angličtinou sdělit.

Jestli se na keňské safari chystáte, bude se vám následujících pár řádků hodit. Když už nic, alespoň si nespletete zebru se žirafou a lva s leopardem.

Bylo nás pět

Pětice nejnebezpečnějších afrických zvířat je známá jako „velká pětka“. Možná by se vám zdálo příznačnější dát téhle kapitolce název „je nás pět“, jenže to by nevystihlo onu pomíjivost zachovalé keňské přírody. Přes veškerá nařízení a zákazy, které vlády afrických zemí vydávají, se nedaří zastavit pytláctví. Tam, kde se to povedlo, zase půda savan ustupuje zemědělské krajině. Těžko říct, jak dlouho ještě potrvá, než o „africké pětce“ budeme říkat, že „byla“.

Mezi nejnebezpečnější zvířata Afriky patří lev, leopard, slon, nosorožec a buvol. Posledně jmenovaný vás možná trochu překvapil. Jenže dobytek neznamená jen lahodné mléko a opepřený biftek. Buvol africký (Syncerus caffer) má od našich veselých krav daleko. Je mohutný, může vážit až 900 kilogramů, umí běžet rychlostí 55 km/hodinu a na tmavé hlavě hrdě nosí metrové rohy. V savaně má jediného přirozeného nepřítele: krále zvířat – lva.

Nosorožec je méně pohyblivý než buvol, zato váží několikrát víc. Zabahnění lichokopytníci dosahují hmotnosti asi 3,6 tun a jejich mohutné tělo kryje „pancíř“ z kožovitých plátů. Jejich udatnost příliš nepomáhá přelstít hamižného člověka. V mnoha zemích jsou nosorožci loveni a prášek z jejich rohů je používán jako afrodisiakum.

Jestliže se vydáte na safari, je nutné dbát pokynů průvodce, případně zkušenějších členů výpravy. Za žádnou cenu nevylézejte z auta. Zvířata jsou na džípy zvyklá, tak se jich nebojí a neutíkají. Jakmile byste se však vydali zpod jejich ochranných plechových křídel, stali byste se vetřelci. A členové „velké pětky“ nemají vetřelce rádi!

Roztomilé micinky

Lev, levhart a gepard. Jejich mláďata byste bez obav vzali do postele, krmili je tím nejchutnějším mlíčkem a pusinku otírali do vlastního trička. Ale běda, když by si pro malinké čičinky došli rodiče. Africké kočkovité šelmy dokáží zabít jediným stiskem zubů.

Lev pustinný (Panthera leo)je známý tím, že za samce vykonávají „špinavou práci“ manželky. To ony se svými mladými potomky chodí na lov, aby muži přinesly oblíbenou večeři – třeba zebru, antilopu, buvola, prase nebo dokonce slona. Abychom ale k hlavám rodin nebyli nespravedliví. Lví samci hlídají teritorium, a když se samice starají o mláďata, nosí družkám i dětem nejvybranější lahůdky. První dva týdny jsou mláďata malinká, slepá a nápadně flekatá, takže kdyby se od nich matka hnula jen na krok, hrozí, že si je právě procházející hyena splete s přesnídávkou.

Neméně zajímavou kočkovitou šelmu – levharta skvrnitého (Panthera pardus) – hledejte v korunách stromů. Většinu života stráví tím, že se povaluje na větvích, užívá si afrického sluníčka, jí a tráví. Říká se, že levhart je schopen vytáhnout na strom kořist třikrát těžší, než je on sám. Dobrou večeři si určitě zaslouží. Loví antilopy, a ty patří mezi nejrychlejší suchozemská zvířata. V běhu je překoná snad jen gepard – ušlechtilý sprinter, který dokáže vyvinout rychlost až 115 km/hodinu. Rychle se ale zahřeje a unaví, takže pokud kořist neuloví do pár vteřin, vzdá to.

Afričtí "drobečci"

Když se narodí malé žirafátko, váží asi 70 kilo a měří okolo dvou metrů. Za čas doroste do nejvyššího suchozemského zvířete na světě. Samci žiraf měří až 5,5 metru a váží okolo 900 kilogramů.

Když se takoví dva mazlíci pustí do souboje o samice, je v savaně dusno. Obří krky se zaklíní do sebe, samci jimi kývají ze strany na stranu a občas udělají i nám tolik známé „berany, berany, duc“ Samec, který vyhraje, zahanbí soupeře originálním způsobem – předstírá, že s ním kopuluje.

Žirafy (Giraffa camelopardalis), poklidně spásající lístky vysokých stromů, možná působí bezbranně. Když se k nim však připlíží hladový lev, levhart nebo hyena, dokážou si pořádně dupnout – doslova. Jediný žirafí kopanec může dospělého lva zabít.

I když si žirafy (nejen) díky svým rozměrům zaslouží obdiv, přece jen nedokáží zastínit slony. Slon africký (Loxodonta africana) dorůstá výšky až 4 metry v kohoutku a váží úctyhodných 7 tun. Vůbec největší slon, co byl kdy objeven (a uloven), měl přes 12 tun. Ačkoli jsou sloni tak obrovští, mají velmi dobře vyvinutý čich a sluch. Slyší dokonce i infrazvuky, které lidskému uchu uniknou. Dokáží vnímat vibrace v půdě a díky tomu si jsou schopni udělat představu o tom, kolik a jakých zvířat se v blízkém okolí právě pohybuje. Pářit se začnou později než většina lidí a nejodolnější jedinci se dožijí více než osmdesáti let.

"Obyčejní" kopytníci

Aby byl výčet známých keňských zvířat úplný, nesmíme zapomenout na zebry. „Koníci v pyžamu“ se odborně označují jako Eguus a dělí se na několik poddruhů. Na safari je poznáte už zdálky. Stavbou těla připomínají primitivnější druhy koní, ale mají kratší nohy a větší hlavu než naši jízdní koně. Neumí ani tak dobře běhat.

Před predátory je chrání pruhované zbarvení. Když se stádo zeber rozběhne, splyne v jednu černobílou šmouhu a zmatený dravec neví, kam zaútočit.

Zajímavé jsou také antilopy. V keňských národních parcích potkáte za jedno dopoledne několik stát. Málokdo ale ví, že slovo „antilopa“ neoznačuje žádnou biologickou taxonomickou jednotku. „Antilopy“ je spíš zažité pojmenování štíhlých, ladných a rychlých sudokopytníků. Původně se tímto slovem označovali skoro všichni turovití. Ti se dnes se dělí na několik poddruhů: chocholatky, buvolci, impaly, přímorožci, bahnivci, pravé antilopy, srnčí antilopky, antilopky a lesoni.

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA